Matthew 27 (BOSNC)
1 Ráno se opět sešli členové židovské velerady a domlouvali se, jak by přiměli Římany, aby potvrdili rozsudek smrti. 2 Potom poslali spoutaného Ježíše k římskému místodržiteli Pilátovi. 3 Když Jidáš viděl, že Ježíše odsoudili k smrti, hnulo se v něm svědomí, že ho zradil. Vzal třicet stříbrných, které dostal za zradu, a chtěl je vrátit představitelům velerady: 4 „Zhřešil jsem, zradil jsem nevinného člověka!“ Oni však lhostejně odpověděli: „Do toho nám nic není, to je tvoje věc!“ 5 Jidáš odhodil peníze v chrámu, vyběhl ven a oběsil se. 6 Velekněží dali peníze sebrat a řekli si: „Co s nimi? Pro chrámovou pokladnu se nehodí. Lpí na nich krev!“ 7 Dohodli se tedy, že za ně koupí pozemek, kde si dříve hrnčíři kopali hlínu, a že tam budou pohřbívat cizince, kteří zemřou v Jeruzalémě. 8 A tak se tomu místu až dodnes říká „Krvavé pole“. 9 Tím se splnilo staré proroctví:„Vzali třicet stříbrňáků– náhradu za život otroka,na kterou ho Izrael ocenil, 10 a dali je podle Božího rozkazuza hrnčířovo pole.“ 11 Ježíš byl předveden před římského místodržitele Piláta. Ten se ho zeptal: „Tak ty jsi židovský král?“„Když tomu tak říkáš, budiž,“ odpověděl mu Ježíš. 12 K dalším žalobám židovské velerady se však nevyjádřil. 13 „Neslyšíš, z čeho tě obviňují?“ ptal se Pilát. 14 Ale k jeho velkému údivu Ježíš mlčel, nehájil se. 15 Bývalo zvykem, že místodržitel o velikonočních svátcích propouštěl jednoho vězně podle přání lidu. 16 Tehdy právě Římané měli ve vězení zvlášť pověstného zločince jménem Barabáš. 17 Když se lid toho jitra shromáždil před Pilátovým domem, zeptal se jich místodržitel: „Koho vám mám propustit – Barabáše, nebo Ježíše Krista?“ 18 Věděl, že Ježíše udali velekněží, protože mu záviděli jeho popularitu. 19 V té chvíli dostal Pilát na soudcovském křesle vzkaz od své ženy: „Ruce pryč od toho nevinného člověka! Kvůli němu mne v noci pronásledovaly strašné sny.“ 20 Zástupci velerady zatím přesvědčovali lid, aby žádal svobodu pro Barabáše a pro Ježíše smrt. 21 Když se Pilát znovu zeptal, koho z těch dvou má propustit, ozval se pokřik: „Barabáše!“ 22 „A co mám udělat s Ježíšem Kristem?“ zeptal se Pilát. Dav křičel: „Ukřižuj ho!“ 23 Pilát ještě namítl: „Vždyť se ničeho zlého nedopustil.“ Ale křik davu se stupňoval: „Na kříž! Na kříž!“ 24 Pilát viděl, že jeho snaha zachránit Ježíše je marná a že napětí davu roste, umyl si přede všemi ruce a řekl: „Jsem čistý od krve toho člověka. Je nevinný, odpovědnost je na vás!“ 25 Nato dav volal: „Jeho krev na nás i na naše děti!“ 26 Barabáše jim tedy propustil, Ježíše nechal zbičovat a svolil, aby byl ukřižován. 27 Římští vojáci jej nejprve odvedli do vládní budovy a svolali k němu celou četu. 28 Svlékli ho a přes ramena mu přehodili rudý plášť. 29 Z trní upletli korunu, narazili mu ji na hlavu a do pravé ruky mu dali prut místo žezla. Pak před ním klekali a posměšně volali: „Ať žije židovský král!“ 30 Plivali na něj a tím prutem ho bili po hlavě. 31 Když se dost pobavili, vyměnili mu zase plášť za jeho šaty a vedli ho na popraviště. 32 Cestou popadli jednoho muže a přinutili ho, aby nesl Ježíšův kříž. Byl to Šimon z Kyrény. 33 Došli až na pahorek zvaný Golgota – Lebka. 34 Tam mu nabídli zkyslé víno s hořkou přísadou. Když ochutnal, odmítl. 35 Ukřižovali ho a pak mezi sebou losovali o jeho šaty. Tím se splnilo jedno z proroctví: „Rozebrali si můj oděv, o mé šaty losovali.“ 36 Pak se posadili a drželi stráž. 37 Nad hlavou mu připevnili nápis s označením viny: „Ježíš, král Židů.“ 38 Současně s ním byli po obou stranách ukřižováni dva zločinci. 39 Kolemjdoucí se Ježíšovi pošklebovali 40 a vysmívali:„Tak chrám jsi chtěl zbořit a za tři dny znovu postavit. Teď ukaž svou moc a zachraň sám sebe. Když jsi Boží Syn, sestup z kříže!“ 41 41-42 K nim se přidali i členové velerady: „Podívejte se na zachránce! Sám se zachránit neumí. Židovský král – visí na kříži! Sestup dolů a uvěříme ti. 43 Dovolával se Boha, říkal, že je Boží Syn. Ať ho tedy Bůh vysvobodí!“ 44 Podobná slova se ozvala i z vedlejších křížů. 45 V poledne se nad celým krajem setmělo a tma trvala až do tří hodin. 46 Pak Ježíš hlasitě zvolal: „Eli, Eli, lema sabachtani?“ což znamená: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?“ 47 Někteří z těch, co stáli poblíž, se domnívali, že volá proroka Elijáše. 48 Jeden z nich běžel pro houbu, namočil ji v tom kyselém nápoji, nastrčil na prut a podával Ježíšovi k ústům. 49 Ostatní ho okřikovali: „Jen ho nech, ať vidíme, jestli mu přijde Elijáš na pomoc!“ 50 Potom Ježíš znovu vykřikl a zemřel. 51 V tom okamžiku se v chrámu roztrhla opona, zakrývající vstup do svatyně. Tak bylo naznačeno, že úloha bohoslužeb je Kristovou obětí naplněna a končí. Země se chvěla, skály pukaly 52 52-53 a hroby se otvíraly. Když pak Ježíš vstal z mrtvých, mnozí v Jeruzalémě dosvědčovali, že viděli vzkříšené z těch hrobů. Byli předzvěstí toho, že Ježíš zvítězil nad smrtí a jednou vzkřísí všechny své věrné. 54 Když velitel s popravčí četou viděli zemětřesení a všechno, co se dělo, padla na ně hrůza a říkali: „On to byl opravdu Boží Syn!“ 55 Z povzdálí přihlíželo také mnoho žen, které přišly s Ježíšem až z Galileje a staraly se o něj a jeho učedníky. 56 Mezi nimi byla i Marie Magdaléna, Marie – matka Jakuba a Josefa, a matka Jakuba a Jana Zebedeových. 57 Když nastal večer, přišel jeden bohatý muž z Arimatie, jménem Josef, jeden z Ježíšových následovníků. 58 Dal se ohlásit u Piláta a prosil, aby mu vydal Ježíšovo tělo. Pilát mu vyhověl. 59 Josef zavinul Ježíšovo tělo do čistého plátna 60 a uložil do hrobu, který si dal před nedávnem vytesat ve skále. Vchod do hrobky dal po pohřbu uzavřít těžkým balvanem. Pak odešel. 61 Dvě Marie – jedna z nich Marie Magdaléna – přihlížely pohřbu. 62 Druhý den v sobotu šli velekněží a farizejové k Pilátovi 63 a řekli: „Pane, vzpomněli jsme si, že ten podvodník svého času řekl: ‚Třetího dne opět vstanu k životu.‘ 64 Dej tedy aspoň tři dny hlídat hrob, nebo přijdou jeho učedníci, ukradnou ho a pak budou lidem namlouvat, že vstal z mrtvých. A to by k tomu bludu ještě chybělo!“ 65 „Dobře,“ řekl Pilát, „postavte tam stráž, jak myslíte.“ 66 Oni šli, postavili tam stráž a dokonce zapečetili vstupní kámen.