Matthew 5 (BOSNC)
1 Když Ježíš uviděl zástupy lidí, vystoupil se svými učedníky na návrší, posadil se v jejich středu 2 a učil je: 3 „Kteří lidé jsou skutečně šťastni?Šťastni jsou pokorní, nenamyšlení,vždyť těm patří Boží království. 4 Šťastni jsou ti, kteří pláčou v zármutku,vždyť Bůh je potěší. 5 Šťastni jsou ti, kteří pro sebe nic nevymáhají,vždyť jim Bůh dá celou zemi. 6 Šťastni jsou ti, kteří touží po tom, co je správné,jako žízniví po vodě,vždyť jejich žízeň bude utišena. 7 Šťastni jsou milosrdní,vždyť Bůh k nim bude také milosrdný. 8 Šťastni jsou ti, kteří si zachovali čistý pohled naživot,vždyť oni uvidí Boha. 9 Šťastni jsou ti, kteří působí pokoj,vždyť k těm se Bůh bude hlásit jako ke svým dětem. 10 Šťastni jsou ti, kteří mají těžkosti proto,že poslouchají Boha;jim se otevírá Boží svět. 11 Šťastni jste, když vámi kvůli mně pohrdají, pronásledují vás a vymýšlejí si na vás pomluvy. 12 Máte důvod k radosti a dokonce i k veselí, neboť co vás čeká v nebi, mnohonásobně převýší vaše utrpení. Ostatně takhle zacházeli s Božími lidmi vždycky. 13 Vy jste sůl země. Když už sůl by měla ztratit svoji chuť, čím se bude solit? Sůl bez chuti se nehodí k ničemu a může být jen vyhozena a zašlapána. 14 Vy jste světlo světa. Město postavené na hoře je odevšad vidět. 15 Také svíčku nerozsvěcujete proto, abyste ji schovali, ale stavíte ji na svícen, aby svítila každému v domě. 16 Tak ať svítí vaše světlo všem lidem; ať za vašimi dobrými činy vidí Boha a jeho chválí. 17 Nemyslete si, že jsem přišel proto, abych zrušil, co bylo přikázáno a předpověděno ve Starém zákoně. Naopak, přišel jsem, abych to všechno uskutečnil a dovršil. 18 Ujišťuji vás, že dokud trvá nebe a země, ani písmenko nebo čárka z toho, co Bůh přikázal, neztratí svou platnost, dokud se nenaplní. 19 A proto každý, kdo by nebral vážně i to nejmenší přikázání a vedl by tak lidi, bude poslední v Božím království. Ale ten, kdo se Božími příkazy řídí a učí tak druhé, bude velký v nebeském království. 20 Pamatujte si: chcete-li vejít do nebeského království, musí vám jít o víc než jen o formální plnění příkazů a zákazů, jako to činí učitelé zákona a farizejové. 21 V Desateru stojí psáno: Nezabiješ. Proto kdo zabil, musí před soud. 22 Ale já vám říkám, že bude souzen každý, kdo se hněvá na svého bližního. Pohrdání člověkem je zločin, a kdo svolává na druhého Boží trest, sám mu propadne. 23 Dáváš-li do pořádku svůj vztah k Bohu a uvědomíš si, že máš s někým nesrovnalost, 24 24-26 odstraň ji a smiř se s ním. Teprve potom předstup před Boha. Nejsi-li ochoten ke smíru s druhým člověkem, bude na tebe žalovat tvůj hněv před Bohem a neunikneš odsouzení. Je to tak, jako když tě věřitel vede k soudci. Nedomluvíš-li se s ním cestou, půjdeš do vězení a celý dluh si odpykáš. 27 Znáte další přikázání Desatera: Nebudeš cizoložit. 28 Já vám však říkám, kdo by se podíval žádostivě na jinou ženu, porušil manželství, byť jenom v myšlenkách. 29 29-30 Učiň všechno pro to, aby k tobě pokušení nepronikalo. Neboj se zříci se něčeho, co se ti dnes zdá pro tvůj život tak nepostradatelné jako oko nebo pravá ruka. Lépe je žít s jedním okem nebo jednou rukou než ztratit věčný život. 31 Mojžíšův zákon připouští, aby se muž se ženou rozvedl, musí jí to však dát písemně. 32 Já však říkám, že kdo se rozvádí se svojí ženou, aniž mu byla nevěrná, sám ji uvádí do nevěry. Kdo se ožení s takovou ženou, cizoloží. 33 A další přikázání: Nepřísahej křivě, ale splň své přísahy jako dané Pánu Bohu! 34 Já vám však říkám: Nepřísahejte vůbec; neberte si za svědka nebe, protože je Božím trůnem; 35 nedovolávejte se ničeho na zemi, protože je jeho podnoží. Nepřísahejte ani při posvátném Jeruzalému, protože je městem velikého Krále. 36 Nepřísahejte ani při své hlavě, protože není ve vaší moci, aby vám rostly bílé nebo černé vlasy. 37 Říkejte prostě ano, nebo ne. To stačí. Když zdůrazňujete svoje slova přísahou, dokazujete, že nemluvíte vždycky pravdu a každá lež pochází od zlého. 38 Je také psáno: Oko za oko, zub za zub. 39 Já vám říkám, abyste neodpláceli zlým za zlé. Naopak, uhodí-li tě někdo přes pravou tvář, nastav mu i levou. 40 A když by se s tebou chtěl někdo soudit a vzít ti šaty, dej mu i kabát; 41 jestliže tě někdo nutí, abys s ním šel kus cesty, jdi s ním dvakrát tak daleko. 42 Dej tomu, kdo tě prosí, a neodmítej toho, kdo si chce od tebe vypůjčit. 43 A dále bylo řečeno: Miluj přítele a měj v nenávisti svého nepřítele! 44 44-45 Ale já vám říkám: milujte své nepřátele, modlete se za ty, kteří vás pronásledují. Tak budete dělat čest svému Otci v nebi. On dovoluje, aby slunce svítilo na zlé i dobré, a déšť sesílá na ty, kdo ho ctí, i na ty, kdo jím pohrdají. 46 Jakou máte zásluhu, když projevujete lásku těm, kteří vám ji oplácejí? Copak to nedokážou i sobci? 47 A chováte-li se přátelsky jen ke svým blízkým, co děláte zvláštního? Na to ještě nemusíte věřit v Boha. 48 Nevymlouvejte se na hranice svých možností, ale buďte tak dokonalí v lásce, jako je váš nebeský Otec.