John 11 (BOSNC)
1 Ježíšův přítel Lazar těžce onemocněl. Žil se svými sestrami Marií a Martou ve vesnici Betanii. 2 (Marie byla ta žena, která pomazala vzácnou mastí Ježíšovy nohy, jak se ještě dovíme.) 3 Bály se o bratrův život, a tak poslaly Ježíšovi vzkaz:„Pane, tvůj milovaný přítel je vážně nemocný.“ 4 Když se to Ježíš dověděl, řekl: „Nebojte se, Bůh nechce Lazarovu smrt, chce jen oslavit svého Syna.“ 5 5-6 Měl velmi rád obě sestry i Lazara, ale přesto se ještě dva dny zdržel na místě, kde ho zastihla zpráva o Lazarově nemoci. 7 Teprve pak řekl svým učedníkům: „Pojďme tedy do Betanie!“ 8 Ale ti namítali: „Mistře, ty chceš do Judska? Vždyť tě tam chtěli nedávno zabít, a ty se tam chceš vrátit?“ 9 „Proč se bojíte, jako by už nastávala noc,“ řekl jim Ježíš. „Můj den ještě neskončil. 10 Kdo chodí ve dne, nemusí se bát úrazu, protože dobře vidí na cestu. Teprve cesta za tmy je nebezpečná.“ 11 Potom dodal: „Náš přítel Lazar usnul a já ho jdu probudit.“ 12 Učedníci se zaradovali: „Tak on spí? To mu udělá dobře.“ 13 Ježíš však nemluvil o uzdravujícím spánku, ale o Lazarově smrti. 14 Řekl jim tedy otevřeně: „Lazar zemřel 15 a já jsem rád, že jsem k němu nepřišel před jeho smrtí. Mohu vám tak podat nový důkaz o své moci, abyste mi uvěřili. Pojďme tam.“ 16 Tomáš, kterému říkali Dvojče, rezignovaně povzdechl: „Pojďme, ať třeba umřeme s ním!“ 17 Do Betanie přišli čtyři dny po Lazarově pohřbu. 18 Z Jeru-zaléma bylo do Betanie jen asi tři kilometry, 19 a tak mnozí známí z města přicházeli těšit Lazarovy sestry v jejich žalu. 20 20-21 Ty se dověděly, že Ježíš přichází. Marie zůstala doma, ale Marta mu běžela vstříc se slovy: „Pane, kdybys tu byl, bratr by jistě neumřel. 22 Ale já vím, že ani teď Bůh neodmítne žádnou tvoji prosbu.“ 23 „Neboj se,“ odpověděl jí Ježíš, „tvůj bratr bude zase žít.“ 24 24-26 Ježíš jí řekl: „To já přináším vzkříšení a život. Ti, kdo ve mne uvěřili, ať zemřeli nebo ještě žijí, v žádném případě nezemřou navždy. Věříš tomu, Marto?“ 27 „Věřím, že jsi Boží Syn. Jsi Mesiáš, který měl přijít na svět,“ odpověděla. 28 Marta se pak vrátila domů a pošeptala své sestře: „Přišel Mistr a chce s tebou mluvit.“ 29 Sotva to Marie uslyšela, vstala a spěchala k němu. 30 Ježíš se zatím zdržoval na místě, kde se setkal s Martou. 31 Židé, kteří Marii utěšovali, se domnívali, že se jde vyplakat k Lazarovu hrobu, proto šli za ní. 32 Jakmile Marie našla Ježíše, poklekla před ním na zem a naříkala: „Pane, kdybys byl zastihl Lazara živého, jistě bys ho nenechal zemřít.“ 33 Mariin pláč Ježíše rozrušil a okázalý nářek Židů se ho nemile dotkl. 34 Zeptal se: „Kam jste Lazara pohřbili?“„Pojď, Pane, ukážeme ti,“ odpověděli. 35 Teď vyhrkly slzy i Ježíšovi. 36 „Podívejte, jak ho měl rád,“ šeptali někteří mezi sebou. 37 Jiní však namítali: „Proč nechal Lazara zemřít? Vždyť před tím uzdravil slepce. Nemohl ho zachránit?“ 38 To Ježíše popudilo a vykročil k hrobu. Byla to jeskyně zavalená balvanem. 39 „Odvalte ten kámen!“ přikázal Ježíš.„Pane, bratr zde leží už čtyři dny a jeho tělo je jistě v rozkladu,“ namítla Marta. 40 „Kde zůstala tvoje víra, že se Bůh oslaví?“ podivil se Ježíš. 41 Otevřeli hrob, Ježíš pohlédl k nebi a modlil se: „Otče, děkuji ti, že mne vyslyšíš. 42 Já vím, že vždycky slyšíš, ale říkám to nahlas, aby tito lidé uvěřili, že jsi mne poslal.“ 43 Pak zvolal: „Lazare, pojď ven!“ 44 A Lazar vyšel.Ruce a nohy měl ovinuté plátnem, tvář zahalenou šátkem. „Sundejte mu to,“ přikázal Ježíš, „ať může chodit.“ 45 Tehdy mnoho z přihlížejících Židů Ježíšovi uvěřilo, protože se stali svědky tohoto zázraku. 46 Někteří z nich však zprávu o této události donesli farizejům. 47 Ti se sešli k poradě s předními židovskými kněžími: „Co si s ním počneme? Ten člověk dělá skutečné divy! 48 Bude-li ve své činnosti pokračovat, všichni mu uvěří a provolají ho králem. Římané zakročí a je konec s naší vládou, chrámem i národem.“ 49 Úřadující velekněz Kaifáš řekl: „Vezměte rozum do hrsti! 50 Proč by měl být zničen celý národ, ať zemře jeden za všechny.“ 51 Když Kaifáš navrhoval tento úklad proti Ježíšovi, netušil, že pověděl slova, která se naplní. Jako velekněz prohlásil, že Ježíš má být obětován za svůj lid. 52 Jeho výrok se nevztahoval jen na Židy, ale na lidi ze všech národů, ze kterých bude vytvořena Kristova církev. 53 Od této chvíle usilovali židovští kněží a farizejové o Ježíšův život. 54 Ježíš přestal veřejně vystupovat mezi Židy a usadil se se svými učedníky v Efrajimu, na okraji pouště. 55 Přiblížily se opět Velikonoce. Do Jeruzaléma přišlo mnoho poutníků, aby se ještě před hlavními svátky očistili od hříchů. 56 Ptali se po Ježíši a říkali si mezi sebou: „Co si myslíte o tom, že tu není?“ 57 Kněží a farizejové veřejně vyhlásili, že každý, kdo by o Ježíši věděl, musí to ihned oznámit, aby ho mohli zatknout.